Udržitelné investování se z okrajového trendu stalo masovým produktem. S rostoucím objemem peněz v zelených fondech ale roste i tlak na otázku, která dlouho zůstávala v pozadí: jak vlastně poznáme, že je investice skutečně udržitelná? Odpověď měly poskytnout ESG ratingy. Praxe posledních let však ukázala, že právě ony jsou jedním z nejslabších článků celého systému. Evropská unie na to reaguje sérií regulatorních kroků, z nichž ten nejnovější, přímý dohled nad poskytovateli ESG ratingů, začal platit 2. července 2026.
Základní problém ESG ratingů popsala studie výzkumníků z MIT Sloan Berg, Kölbel a Rigobon publikovaná pod výmluvným názvem Aggregate Confusion. Autoři porovnali hodnocení šesti předních ratingových agentur a zjistili, že průměrná korelace mezi jejich ESG ratingy dosahuje pouze 0,54, v rozmezí od 0,38 do 0,71. Pro srovnání: kreditní ratingy agentur S&P a Moody's korelují na úrovni přesahující 0,9. Zatímco u úvěrového rizika se tedy trh v zásadě shodne, u udržitelnosti může tatáž firma dostat od jedné agentury známku premianta a od druhé podprůměr. Ilustrativním příkladem je Tesla, které MSCI přidělilo rating AA, zatímco S&P Global pouze BB.
Příčiny nejsou primárně v chybách, ale v odlišné metodologii. Agentury se liší v tom, jaké oblasti vůbec hodnotí, jak je měří a jakou jim přisuzují váhu. Zásadní je i koncepční spor o takzvanou dvojí materialitu: má rating měřit, jak rizika spojená s udržitelností ohrožují firmu, nebo jaký dopad má firma na společnost a životní prostředí? Různé agentury odpovídají různě, a investor tak často porovnává neporovnatelné. Podle odhadů přitom na trhu působilo přes 4 600 subjektů poskytujících ESG hodnocení.
Rizika spojená s nadsazenými udržitelnostními tvrzeními nejlépe ilustruje případ správcovské společnosti DWS ze skupiny Deutsche Bank. V roce 2021 vystoupila její bývalá šéfka udržitelnosti Desiree Fixler s tvrzením, že firma prezentovala investorům výrazně příznivější obraz svých ESG aktivit, než odpovídalo realitě. Následovala razie ve frankfurtských kancelářích, rezignace generálního ředitele a vyšetřování na obou stranách Atlantiku. Americká SEC udělila DWS v roce 2023 pokutu 19 milionů dolarů za zavádějící tvrzení o začleňování ESG faktorů do investičního procesu. V dubnu 2025 přidala frankfurtská prokuratura pokutu 25 milionů eur, když konstatovala, že marketingová tvrzení o DWS jako "ESG lídrovi" neodpovídala skutečné praxi.
Kauza DWS se stala symbolem greenwashingu ve správě aktiv a zároveň impulzem, který urychlil regulatorní odpověď.
Evropská unie k problému přistupuje systematicky a její rámec dnes stojí na třech pilířích.
Prvním je nařízení SFDR, které od roku 2021 vyžaduje, aby fondy transparentně deklarovaly svůj vztah k udržitelnosti. Evropská komise aktuálně pracuje na jeho revizi, která má zavést tři srozumitelné produktové kategorie: Sustainable, Transition a ESG basics. Cílem je nahradit dnešní technické dělení podle článků 8 a 9 systémem, kterému porozumí i běžný investor. Nevládní organizace nicméně upozorňují, že nejméně přísná kategorie ESG basics bude vyžadovat pečlivé nastavení, aby se nestala útočištěm pro produkty s významnou fosilní expozicí.
Druhým pilířem jsou pravidla ESMA pro názvy fondů účinná od května 2025. Fond, který má v názvu terminologii spojenou s udržitelností, musí investovat nejméně 80 procent aktiv v souladu s tímto názvem a uplatňovat vylučovací kritéria. Data ESMA ukazují, že pravidla fungují: přibližně dvě třetiny dotčených fondů změnily název, obvykle vypuštěním ESG terminologie, a více než polovina zpřísnila investiční politiku, typicky doplněním fosilních výluk. Zároveň se ale objevují snahy pravidla obcházet, například přejmenováním fondů na termíny jako Screened, které regulace nepokrývá. Regulatorní rámec se tak bude muset dále vyvíjet.
Třetím a nejnovějším pilířem je nařízení (EU) 2024/3005 o transparentnosti a integritě ESG ratingů, účinné od 2. července 2026. EU se jím stala první jurisdikcí na světě, která formálně reguluje trh ESG ratingů. Poskytovatelé nově podléhají autorizaci a přímému dohledu ESMA, musí zveřejňovat metodologie a zdroje dat a nesmějí v rámci téže entity kombinovat ratingy s poradenstvím, kreditními ratingy či tvorbou benchmarků, aby se předešlo střetům zájmů. Nařízení přitom záměrně nesjednocuje metodiky: různost pohledů na udržitelnost zůstává legitimní, investor však musí mít možnost rozumět tomu, co konkrétní rating měří.
Evropský přístup lze shrnout jednoduše: regulace nepředepisuje, co je udržitelné, ale vynucuje, aby tvrzení ohledně udržitelnosti byla podložená a srozumitelná. Pro investory i poradce z toho plyne praktické doporučení. ESG rating je užitečný vstup, nikoli definitivní verdikt, a vždy stojí za to vědět, čí rating se používá a co měří. U fondů je pak klíčové dívat se za název, do skutečného složení portfolia a závazných prvků investiční strategie.
Trh udržitelných financí prochází fází dospívání. Přísnější pravidla krátkodobě znamenají náklady a menší počet produktů s "zeleným" označením. Dlouhodobě jsou však podmínkou toho, aby udržitelné investování stálo na důvěře, a nikoli na marketingu.
Zdroje: